Články

SONISPHERE Festival burácel na letišti v Milovicích

SONISPHERE Festival
19.6.2010
letiště Milovice

Metallica, Slayer, Megadeth, Anthrax, Alice In Chains, Fear Factory, Therapy?, Rise Against, Debustrol, a další

Že přijedou čtyři kapely, které byly u toho, když se rodil thrash? A že budou stát na jednom pódiu a ještě k tomu v České republice? Když jsem to slyšel poprvé, bral jsem to za zaručenou kachnu. Po té, co PPP vyštrachal někde oficiální stránky a vyšlo najevo, že se jedná o více festivalů v tomto složení, jsem se začal zajímat o vstupenky. Ani ne tak cena, ale spíše termín konání festu mi nevyhovoval. Na to se ale přiřítil Head s výhodnou koupí vstupenky, všechny argumenty šly bokem a bylo rozhodnuto. „Velkou čtyřku“ si prostě nelze nechat ujít.. I když z Metallicy po černém albu nadšený moc nejsem, Slayer jsou mou srdcovkou, Megadeth jsem na živo ještě neviděl zrovna tak jako Anthrax. Navíc se na pódiích měli objevit i klasici z Fear Factory, také popmetaloví Therapy? a z českých zástupců především Debustrol. Bylo se na co těšit..

Ač jsem myslel, že od nás pojedu sám, nakonec se naštěstí připojil Javor, a tak jsme v So z rána vyrazili. Kamarádi , co byli v Milovicích již od Pá, hlásili po telefonech, že je tam již spousta lidí. Na místo dorážíme již v koloně, ale hýbe se to rychle, pořadatelé bez problémů zvládají. Z okolí dýchá odevšud duch starých (naštěstí minulých) časů .. zbořené budovy, sem tam ruské nápisy, železobetonová monstra, prostě vojenský prostor. I to dolaďovalo atmosféru metalového svátku. Parkujeme při první příležitosti po straně cesty, na parkoviště jsme se odklonit nenechali .. nachodili bychom se o cca 2 km tam a zpět víc, jak se později ukázalo. Kontaktujeme kamarády a společně dáváme první Svijany z nedalekého stánku. Chutnají úplně jinak, než festivalový Gambáč 11° za 40,- Kč, to mi věřte. Vlastní plocha letiště je fascinující. 5km dlouhá rovina asfalt – beton, vedle spousty travnatých ploch. Už první rozhlédnutí dává tušit, že by se tu dal v klidu uspořádat megafestival ála Wacken. Dnes  se tu ovšem tyčí dvě velká pódia, pár megastanů, něco jako lunapark, a jako hříbky se krčí početné hejno stanů účastníků festivalu. Na parkoviště už jen sotva dohlédneme.

První kapelou, kterou vidíme, jsou naši Debustrol. Na pódiu mají problém, aby na sebe viděli:), ale i s tím si v pohodě Kolinsova parta poradila a podali standardně kvalitní výkon. Občerstvení a hup na Apollo Stage (jen pro úplnost – Sonisphere měl 3 stage. 2 velká pódia a jedno kryté v megastanu. Čtvrté avizované jsem neobjevil). Fidlátka si chystají Anthrax. Jejich set jsem celý neviděl, neboť se překrýval s Fear Factory, na které jsme se přesunuli. Anthrax hráli v naprosté pohodě, zrovna tak FF, kteří jsou opravdu ve skvělé formě. Odsud rychle na Megadeth. Dave se s ničím nepáral a svým uječeným hlasem servíroval lačnému davu jednu pecku za druhou. Mohu napsat, že mi jsou současní Megadeth mnohem bližší, než tvorba soudobé Metallicy. A to byly doby, kdy tomu bylo právě naopak.. Zaslechli jsme legendární Symphony Of Destruction a zahájili úprk na Therapy?. Toho jsme, snad jako jediné věci na festu,litovali. Ani ne tak kvůli Th?, ale zvukař se při jejich vystoupení asi zjančil. Byly slyšet jen basy a dunělo to snad všemi útrobami. To bychom i přežili, kdyby bylo ze zbytku hudby aspoň jádro slyšet. Naštěstí to byla po zvukové stránce jediná chyba festivalu, jinak bylo ozvučení profesionální. Pak se k nám dostala informace, že prohodili Alice In Chains se Slayer, kteří pro mě nepochopitelně měli hrát dříve. Vznikl nám tak čas na jídlo, čehož jsme chtěli využít. Ovšem stánky s možnou stravou byly natolik vytížené, že byl opravdu problém se k nějaké stravě dostat. No – v tomto to pořadatelé trochu podcenili, zrovna tak jako s počtem sociálních zařízení, která již touto dobou (cca kolem 20h) povšechně přetékala. Nastala doba pro Slayer. V plné náloži do nás pustili svou originální, dnes již více než klasickou, muziku. Čas nenechává na jejich výkonech žádné stopy, jednoduše úžasný set. Příkladné nasazení kapely korunoval dokonalý zvuk. Po mě bez debat vrchol festivalu. Pak už zbyla „jenom“ Metallica. Trochu s obavami jsme čekali, co z nich vypadne. Vše však uvedli do naprostého pořádku, když zavalili nadšené obecenstvo starými hity, které sem tam proložili tvorbou novější. Za kapelou se rozjela obrovská obrazovka, a tak mohli všichni a odevšad vychutnávat plnými doušky muziku kapely, která nejen svým jménem metal proslavila. Ať už někdo chce, nebo ne, Metallicu smazat nelze a pořádný kus práce v naší hudbě za ní bude vždycky stát. Nemohu a nechci jinak, než i jejich set hodnotit v kladných číslech.

Sonisphere byl za námi. Musím konstatovat, že mě příjemně překvapil. Až na výjimky dobrá organizace a kvalitní zvuk jen korunovalo prostředí jako stvořené k letním akcím tohoto druhu. Jsem opravdu zvědavý, s jakou náloží kapel přijdou pořadatelé v roce 2011. Už moc světových legend v tomto stylu opravdu nezbývá:). Necháme se překvapit. Úplný závěr reportu bych rád věnoval Ronniemu Jamesi Diovi, který nám už na Sonisphere svým „paroháčem“ zahrozit nemohl, protože tóny Heaven and Hell utichly 16. května t.r., kdy Dio zemřel. Jistě si na něho vzpomněl nejeden ze cca 40 000 účastníků Sonisphere festivalu v Milovicích.

festivalová fakta:
cena 1690,- až ..
+ prostředí a plocha pro fest i kemp vynikající
+ organizačně zvládnuto
+ dobrá atmosféra
+ výborný zvuk
+ kvalitní pódiová produkce

1. absence dostatečného množství sociálních zařízení
2. překombinované přecházení mezi jednotlivými stages

Nesedl mi ten „lunapark“ .. i když připouštím, že to asi k festům těchto rozměrů patří

Vader • 21.06.10
Diskuze (příspěvků: 0) • přidat příspěvek • •