Reporty

Metalová bouře se prohnala Prahou

30.5.2010
Praha - Exit Club Chmelnice

Tak teď opravdu nevím.  Dalo by se to sfouknout jednou naprosto nadšenou větou. Ale ne, něco přecejen napíšu.  Bude to teda těžké, ale pokusím se.

Do Exitu jsme dorazili o něco později, takže první předkapela měla vystoupení už za sebou. Takže jsme se vydali omrknout stánek. Kolem bylo pár lidí, tak jsme z povzdálí zjistili, že je avizována autogramiáda před vystoupením. Ale opravdovým překvapením bylo, když se hlouček lidí rozestoupil, seděl na křesílku sám Blaze. Jakoby nic tam v klidu podepisoval co bylo po ruce, tak ač nejsem zrovna nadšenec pro podpisy, tohle se prostě nedalo odmítnout.  Trochu mne zarazilo naprosto mlčenlivé chování, tak trochu jakoby nepřítomný pohled. Tenhle bouřlivák? Holt asi dva chlapi nejsou fešná blondýnka, kterou sám vyzval k focení. Ale ani s ní nepromluvil. Že by nebyl ve formě???

Tou dobou už to zkoušeli na podiu Rimortis. Ti hned na začátku museli řešit problém s nějakým kabelem, což nesli poměrně nervozně. Zvukař po chvíli nepříjemnost vyřešil výměnou onoho kabelu, takže se mohlo pokračovat v jízdě. Nevím proč, ale zpočátku mi vyloženě neseděl solový zpěv.  Muzika Rimortis se dá charakterizovat jako power speed, velmi slušně zahraný. Postupem času jsem si začal podupávat, dokonce mi i ten sólový zpěv nějak přestal vadit (že bych si uvědomil jistou podobnost hlasu se Standou Hranickým…?).  Konkrétně jsem zaznamenal snad pouze novinku Opera v plamenech, která byla, na rozdíl od některých obyčejných speedových sypaček, poměrně vymakaná.  Nutno ještě zmínit slušné vícehlasy.

Taaaak a jdeme na to.  Po obligátní pauze nastupuje na podium kapela v téměř stejném složení jako loni (na bubenické stoličce vystřídal před pár dny Larryho jakýsi Claudio – a nebylo to de facto vůbec znát) a bez žádných velkých úvodů se vrhají na věc. A to doslova. Hned během otvíráku z novinky (bohužel ještě nemám naposloucháno, tak nevím, co to bylo) se opět tak z půlky zaplněný sál dostal do varu, který není k vidění kolikrát ani při gradování některých jiných koncertů.  Tady se snad nedá ani mluvit o nějakém rozjezdu, protože to fakt jelo okamžitě na plný koule. Blaze se, stejně jako loni, tvářil až neřítomně, něco mezi gorilou a dinosaurem.:o) Následuje Voices From The Past z desky minulé stejně jako Blackmailer. Při ní opět předvádí Blaze svoji show z velkého podia,  kdy lítá z jedné strany na druhou a burcuje lidi. Dokonce, aby byl efekt co největší, zalezl až za závěs za podiem, aby měl větší rozběh. Tou dobou už skáče celý Exit a je otázkou, jak to dlouho vydrží. Samozřejmě mám na mysli diváky, protože ten „cvok“ na podiu s tím rozhodně problém mít nebude. Opět se hraje z novinky Faceless, City Of Bones  anebo Smile Back At Death z minulé desky. Blaze je téměř neustále natlačený do první řady kotle. Po krátkém proslovu na téma radostného návratu do Česka se vracíme do roku 2004 se songem Blood And Belief a hle už i já hrozím, byť už poslední dobou si muziku prožívám víceméně v klidu. A nejen já, ale i kamarád Vlasta, kterého jsem po dlouhé době dostal na koncert. Nelitoval!!! Iron Maiden okénko nám přináší tradiční Futureal a Lord Of Flies. Blaze jakoby se pomalu uvolňoval z transu, já se do něj naopak pomalu dostával.  Při Waiting For My Life To Begin už skoro mlátim hlavou o zem (no dobře, jenom vlasama).  Blaze krom svého neskutečného nasazení a výborného zpěvu nabízí i perfektně fungující kapelu, která si valí ten svůj Heavy Metal bez jakéhokoliv zaváhání.  A ještě se k tomu evidentně baví. Takže jak na jevišti, tak v sále panuje super nálada, až si říkám: Sakra lidi, kde jste??? Takováhle jízda si zaslouží mnohem větší návštěvu než zpola zaplněný Exit. Ale opět se vracíme k éře Iron Maiden s kousky Clansman a Man On The Edge, kde se blýskne basák Dave opravdu Harrisovským cítěním. Pak už se s otvíráky posledních dvou zářezů Watching The Night Sky a The Man Who Would Not Die doslova řítíme po dvou hodinách do finále. Už toho mám docela dost (zřejmě na rozdíl od Blaze), do toho ještě přichází pozvánka na oslavu narozenin, které Blaze  prý slaví už celý víkend. Škoda, že hodina pokročila a opět je nutno řešit dopravu domů. Věřim, že bylo na baru ještě hodně živo.

Jo, jo tohle se nedá jednoduše popsat, to se musí zažít. Takže příště se všichni dostavte, protože uvidíte člověka těžce postiženého chorobou zvanou Heavy Metal. A ta je nakažlivá, jak jsme se o tom všichni přesvědčili.

Head • 10.06.10
Diskuze (příspěvků: 0) • přidat příspěvek • •